Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který kompetence pro výkon svého úřadu získal studiem zemědělství a rostlinolékařství, provozováním soukromého hospodářství a vedením distribučního střediska agrochemických produktů, se na Světový den sociální práce rozhodl prokázat svou velkorysost a solidaritu. V příspěvku na svých sociálních sítích vyzval národ k „alespoň symbolickému poděkování“ lidem pracujícím v sociálních službách – prostřednictvím grafiky se srdíčkem. Citlivé jedince zabolí už jen přítomnost generického maskulina na grafice – osmdesát procent pracujících v tomto odvětví jsou totiž ženy. Podpůrnou grafiku Ministerstvo práce a sociálních věcí umístilo na webové stránky, aby si ji lidé mohli stáhnout či vytisknout. No není to úžasné? Taková dávka podpory! Jedno oko nezůstalo suché…
V kruzích sociální práce se pohybuji téměř deset let a poslední tři roky vnímám, že podobně jako na této planetě hoří čím dál tím víc míst v důsledku klimatické krize, zvyšuje se i počet vyhořelých lidí pracujících v tomto oboru. Za jejich obětavost, entuziasmus, humanistické přesvědčení, pokoru a cit pro zodpovědnost, bez nichž se tato psychicky a často i fyzicky náročná práce neobejde, je společnost odměňuje vskutku mizernými platy. Značná část z nich se svým příjmem vyjde jen horko těžko. Lidé v mém okolí mnohdy mají více než jeden pracovní úvazek, pobírají příspěvek na bydlení a nemají sílu ani kapacitu na protest.
Obávám se, že si vůbec nedokážeme představit, jak zásadní celospolečenské dopady by mohla mít stávka sociálních pracovníků a pracovnic, ale možná bychom si takovou zkušenost za naši přehlíživost zasloužili. Otřesné pracovní podmínky a hodnoty, které zastávají, ovšem drží tyto lidi v pasti – unavené a neschopné odporu. Co kdyby se pan ministr stal ze zemědělce na chvíli hasičem a pokusil se zamezit šíření plamenů, například zvýšením platů? Trochu se však bojím, že od Jurečky bychom se dočkali maximálně tak podpůrné grafiky s požární stříkačkou.