Byla to fascinující podívaná. Stárnoucí hokejový bard Alexandr Ovečkin letos sázel gól za gólem a celá severoamerická NHL dychtivě čekala, kdy pokoří střelecký rekord legendárního Waynea Gretzkého. Doprovázel to nejbrutálnější kýč, jaký si dovedete představit. Týmový maskot během sezony obsluhoval nafukovací číselník, a jak se blížilo překonání rekordu, k plyšovému orlovi se připojili nejvyšší pohlaváři soutěže i sám Gretzky a osobně na stadionech vyhlíželi zlomový okamžik.
Oslavy nenechaly v klidu strážce morálního pořádku v čele s Dominikem Haškem. Celá maškaráda podle nich prospěla v první řadě Vladimiru Putinovi. Čeští sportovní komentátoři se tak horlivě předháněli v tom, kdo ruskému kanonýrovi víc naloží, až měl člověk pocit, že nestřílí pukem v NHL, ale olovem na Ukrajině. Hlavní příčinou negativních postojů k Ovečkinovi je jeho profilová fotka na instagramu, na níž pózuje s ruským prezidentem. Fakt, že hráč fotografii nevyměnil, novináři interpretují jako jeho souhlas s Putinovou politikou. Ovečkin se sice vyjádřil, že chce mír, a dalším komentářům se vyhýbá, přesto ho mnozí neváhají označit za hlavní ideologický nástroj ruského režimu. Je fascinující, když taková kritika zaznívá ze země, která nákupem ruského plynu nepřímo pomáhala financovat Putinovo válečné tažení.
Ovečkinofobie odhaluje naše pokrytectví, pokud jde o vztah sportu a politiky. Když se nám to hodí, tvrdíme, že politika do sportu nepatří, jindy ale po sportovcích vyžadujeme jasné politické stanovisko a upíráme jim právo svobodně se rozhodnout, zda se budou k politice vyjadřovat, či nikoli. Škoda, že Hašek nebyl tak angažovaný v době, kdy – pár let po ruské anexi Jižní Osetie – hrával v Rusku. Tehdy ale přece politika na ledovou plochu ještě nepatřila.
